Blog: poznámky, postřehy, dojmy, komentáře

Čekal jsem, že nejspíš nebude úplně vyprodáno. S Nočním ptákem jsme tam ten večer hráli jako předkapela - a zkušeností s mizernou návštěvností podobných událostí máme dost. Potvrdilo se mi navíc, že mnozí případní zájemci o dost vzácné příležitosti vidět Chrise Cutlera naživo ani nevěděli. Ale že se malý sálek při koncertě téhle legendy alternativní a experimentální hudby, někdejšího bubeníka Henry Cow, Art Bears, spolupracovníka Davida Thomase, Freda Frithe, Davida Thomase a mnoha dalších, zaplní sotva z poloviny, mne i tak trochu zaskočilo.

My, kdo jsme tam byli, jsme slyšeli jeden dlouhý nepřerušený tok zvuků, někdy čarovně tajemných a hebkých, jindy řízných. Cutler hrál celou dobu ve stoje. Paličkama, rukama, smyčci a různými dalšími udělátky rozezníval nejen bicí soupravu, ale také spoustu všelijakostí, které měl rozložené na pracovním stole. Prakticky všechno, včetně jednoduché sady bubnů měl nějak ozvučené, většinou snímači, přičemž zvuky nechával různě deformovat, přeznívat, doznívat a zaznívat znovu. Znělo to lehce, často libě. U ničeho se Cutler moc nezastavoval, na ničem neulpíval, pořád něco soustředěně kutil a nad svými bubny občas téměř tančil...